Historie:
Po vypuknutí války v Evropě si i Amerika uvědomuje, že zřejmě dříve, či později, vstoupí do války, případně svými dodávkami zbraní podpoří bojující strany. V roce 1940 vyhlašuje armáda soutěž na lehké vojenské vozidlo minimálně pro čtyři osoby s vysokou průchodností terénem.
K zakázce byla dána přesná, dosti náročná kritéria. Do soutěže se zapojily tři firmy, které do jara 1941 vyrobily určité množství od sebe odlišných aut. Tyto vozy byly dodány nejen americké armádě, ale i spojencům včetně SSSR. Šlo o typy firmy American Bantam Car Company, Buter, PA USA, model 40 BRC. Včetně prototypů a rané série MK II bylo vyrobeno 2675 kusů vozidel. Další společností byla Willys Overland Motors, Inc. Toledo, OH USA. Přišla s prototypem Quad (listopad 1940) a sériově vyráběným Willys MA v roce 1941 v počtu 1555 (zajímavostí je, že nejvíce typů MA se vyskytuje právě u našich sběratelů). Poslední firmou byl Ford Motor Copany , Detroit, MI USA. Prototyp byl označen Pigmy a následoval sériový model GP v počtu 4 458 vozů.

Popis:
Armáda si uvědomuje nutnost jednotného vozidla. Na základě získaných poznatků vzniká Willys MB. Od listopadu 1941 se začíná vyrábět jako jediný typ pro válečné potřeby. Firma však nemá plnou výrobní kapacitu, tak předává licenci konkurenční firmě Ford, která tento vůz vyrábí pod označením Ford GPW (General Purpose Willys). Vozy Ford se na první pohled poznají hranatým tvarem na příčce pod chladičem (Willys má tvar U). Ford dále používá „F“ na různých částech vozidla včetně hlavy motoru a šroubů. Willys má na odlitcích WO. Detailů je samozřejmě více a také s přibývající válečnou výrobou se vozy postupně mění. (Sběratelé tyto změny velmi přísně dodržují a respektují). Např. v únoru 1942 byly zavedeny dělené disky, které umožňovaly snadnou výměnu poškozené pneumatiky. V březnu 1942 větší vzduchový filtr a byla použita nová plechová maska vozidla. Od června 1942 je montováno na levou stranu přední nápravy čtvrteliptické pero plnící funkci stabilizátoru. V srpnu 1942 se začínají montovat „notky“ na levý blatník, od ledna 1943 není rezerva uchycena na třech šroubech, ale jen na dvou a má podpěru, která ji drží. Březen 1943 přináší držák kanystru, ruší se výztuha kapoty, k dolní části rámu čelního skla se přidává držák karabiny. Od března 1945 je používán podtlakový pohon stěračů. Těchto změn byly tedy celá řada (výčet je jen orientační, týkající se podstatných změn, tedy neúplný).
Konstrukčně je vozidlo relativně jednoduché. Na pevném rámu jsou upevněné tuhé nápravy odpružené podélnými listovými pery. V přední části vozu se nachází motor. Je to řadový čtyřválec M422 s rozvodem SV o obsahu 2199 ccm. Při 3600 ot/min dává 60 koní. Na motor navazuje přes jednokotoučovou suchou spojku převodovka se třemi rychlostmi vpřed a zpátečkou. Dále je zde zapínání předního pohonu a redukční převod, který umožňuje jízdu do pomala s velkou tažnou silou. (Lze zapnout pouze při zapojeném předním pohonu). Brzdy jsou hydraulické na všechna kola, brzda ruční je pásová na kardan u převodovky. Karoserie je otevřená bez dveří a bočních oken. Přední sklo lze sklopit dopředu na kapotu. Vozidlo má 4 místa k sezení, ale díky místu vzadu na podbězích snadno přepraví 6 lidí (i více).
V zadní části rámu se nachází hák, který umožňuje připojit přívěs o hmotnosti 450 kg. Některé vozy měly v přední části umístěn triangl, který mohl sloužit ke vlečení automobilu za jiným vozem bez řidiče. Osobně jsem takto táhl jedno MB zcela bez problémů asi 50 km. Tyto vozy údajně sloužily převážně u dělostřelectva. Dalším doplňkem, který můžeme vidět, je umístění kovové tyče před chladičem. Montovali si ji tam vojáci koncem války. Sloužila k přestřihnutí ocelového lanka, které mohlo být nataženo přes silnici a mohlo zranit posádku. Samozřejmě existovaly sady i po hluboké brzdění aj.
Ve válečných podmínkách byly vozy různě opravovány a upravovány dle konkrétních možností. Proto se můžeme setkat s Jeepy, které jsou poskládány z dílů Ford i Willys. Nesmíme přitom zapomenout na fakt, že od ledna 1944 se používá „kompozit“ karoserie, což byla jedna karoserie dodávaná nově postavenou karosárnou Fordu i Willysu. Působila v Connersville v Indianě.
Výroba klasického Jeepu končí v roce 1945. Přesto jsou tyto vozy i nadále ve výzbroji všech armád světa, včetně československé. Velmi často se také montují nové z dodaných dílů. Ve Francii tak vzniká dokonce až v roce 1956 Hotchkiss M-210, který vychází z MB. Dodnes některé jeho motory přemaskované na válečnou klasiku pohání „válečné“ jeepy našich sběratelů.
Jeep se velmi dobře renovuje. Díky firmám, které vyrábí kopie dílů, lze koupit úplně vše nové. Je to jen otázka filozofie sběratele, zda chce mít věci původní, či nově vyrobené, zda chce mít novodobou kopii, nebo původní, byť vždy ne zcela dokonalý originál.